Obsah
Všichni jsme k němu nějakým způsobem připoutáni:
Připoutané k naší identitě, k našim blízkým, k našim starostem, k našim nadějím.
Všem nám záleží na tom, co se v životě děje, samozřejmě.
Je však rozdíl mezi tím, když se zajímáte o to, co se v životě děje, a tím, když se zajímáte o to, co se v životě děje. přiloženo k němu.
Čím více jsme v životě připoutáni k výsledkům, tím horší je náš život.
Mám na mysli toto...
Připoutanost není zdravá...
Připoutanost není totéž co vzájemný vztah nebo uznání.
Vztahy a vzájemná závislost jsou zdravé. Ve skutečnosti jsou nevyhnutelné a veškerý život závisí na vztazích a vzájemném působení mezi bytostmi a procesy.
Německý filozof a spisovatel z 18. století Johann Goethe má citát o vzájemné závislosti, který se mi prostě líbí.
Viz_také: 9 příznaků pracovníka světla (a jak ho poznat)Jak řekl Goethe:
"V přírodě nikdy nevidíme nic izolovaně, ale vše v souvislosti s něčím jiným, co je před tím, vedle toho, pod tím a nad tím."
Má pravdu!
Ale připoutanost je jiná.
Příloha je závislost .
Když se stanete závislými na osobě, místě nebo výsledku, který vás uspokojí a naplní, vzdáváte se kontroly nad svým životem a budoucností.
Výsledek je katastrofální.
Zde je 12 důvodů, proč připoutanost způsobuje tolik škody, a jak místo ní přeměnit připoutanost na aktivní zapojení.
1) Připoutanost má různé podoby
Než se dostaneme k problémům s připoutáním, probereme si, co to vlastně je.
Existuje více druhů připoutání.
Zde jsou tři hlavní typy připevnění:
- Připoutanost k osobě, místu, zážitku nebo stavu, který právě prožíváte. Jedná se o závislost na tom, že vaše současná realita bude pokračovat navždy, abyste zůstali naplněni.
- Lpění na budoucí osobě, místě, zážitku nebo podmínce, o které věříte, že se musí splnit, abyste byli naplněni nebo dostali to, co si zasloužíte.
- Připoutanost k minulé osobě, místu, zážitku nebo stavu, který se podle vás neměl nikdy stát nebo se musí stát znovu, abyste byli naplněni nebo našli to, co v životě hledáte a co si zasloužíte.
Všechny tyto tři typy připoutanosti způsobují svým vlastním destruktivním způsobem utrpení, a zde je vysvětleno proč:
2) Připoutanost vás oslabuje
První věc, která se týká připoutanosti, je, že vás oslabuje.
Pokud poběžím maraton s cílem vyhrát, je to jedna věc: může mě to motivovat, inspirovat a ještě více posunout. Moc si přeji vyhrát, ale i když prohraji, budu na tento závod vzpomínat jako na dobu výzvy, zlepšení a pokroku.
Strašně jsem chtěla vyhrát, ale nepovedlo se mi to. Ale žádný strach, budu trénovat dál a třeba se mi to povede příště! Vím, že běhání miluju a jsem v něm skvělá, ať tak či onak.
Ale pokud ten maraton poběžím s tím, že jsem upnutý na vítězství, je to jiné. Jakmile si všimnu, že jsem unavený nebo že nevyhrávám, začnu pociťovat zoufalství. Pokud špatně prohraju, nebo dokonce skončím druhý, mohu se zařeknout, že už další maraton nepoběžím.
Tohle byla moje jediná šance a prohrál jsem, kašlu na to!
Koneckonců, měl jsem vyhrát a nevyhrál jsem. Život mi nedal to, co jsem chtěl, proč bych se měl smiřovat s tím, že budu tak často zklamaný a nedostanu to, co si zasloužím?
Ze stejného důvodu mi možná život v minulosti nedal to, co si podle mého názoru zasloužím nebo potřebuji, nebo se mi to nedaří nyní v přítomnosti, a to oslabuje mou vůli a odhodlání, což mě oslabuje.
Připoutanost vás oslabuje.
3) Příloha vás zavádí
Připoutanost je písní sirén.
Říká vám to, že pokud něco silně cítíte, zasloužíte si, aby to šlo tak, jak si přejete, nebo můžete uspořádat nějaký protest, pokud se tak nestane.
Skutečný život takhle nefunguje.
Často nemáme všechno, co si myslíme, že v životě potřebujeme, nebo dokonce ani mnoho z toho, co chceme.
A přesto jsou smysluplná a život měnící rozhodnutí a činy možné i v nedokonalých a frustrujících situacích.
Připoutanost nás klame tím, že nás přesvědčuje, že jsme mocní a schopní, až když začneme dostávat to, co chceme.
Mnohé z našich nejlepších úspěchů a zkušeností však vycházejí z frustrace a nedokonalosti a z oproštění se od očekávání výsledku.
Lachlan Brown o tom mluví ve své nové knize Skrytá tajemství buddhismu, kterou jsem si velmi rád přečetl.
Jak vysvětluje, připoutanost nás klame tím, že nás nutí záviset na vnějších věcech, které nám přinášejí naplnění.
Pak sedíme a čekáme, až se život změní, a slibujeme si, že zkusíme něco nového, jakmile budou splněny určité předpoklady.
Až si najdu přítelkyni, budu se o svou kondici starat vážněji...
Až budu mít lepší práci, začnu se vážněji zabývat svým vztahem s přítelkyní...
Pak se zdá, že tyto předpoklady nikdy nenastanou!
Připoutanost k čekání na to, že se svět změní, vede k tomu, že promarníme svůj život a staneme se sklíčenějšími a pasivnějšími.
Lachlan sám bojoval s těmito frustracemi a vypráví o tom, jak překonal past vnějšího připoutání a přitom stále sledoval své cíle.
4) Připoutanost vytváří falešná očekávání
Lpění na budoucích výsledcích vytváří mnoho falešných očekávání, která se většinou nenaplní.
A i když se tak stane, máme tendenci je rychle nahradit novými nástavci.
"Dobře, tak teď mám tu nejúžasnější kariéru, přátele a přítelkyni. Ale co takhle žít na místě, kde je lepší počasí? Tohle počasí je vážně na hovno a to je důvod, proč se poslední dobou cítím tak sklesle."
Je sice možné, že trpíte SAD (sezónní afektivní poruchou), ale také to vypadá jako závislost na náklonnosti.
Vaše očekávání ohledně toho, co by se mělo stát v budoucnosti, co by se mělo stát nyní nebo co se mělo stát v minulosti, vás brzdí.
Omezujete se a svazujete si ruce za zády tím, že nepřistupujete k současné realitě tak, jak existuje před vámi.
Čím více očekáváte, tím více se připravujete na zklamání a frustraci. Tím více trpíte.
5) Připoutanost je založena na popírání
Jde o tohle:
Kdyby upevnění fungovalo, byl bych pro.
Ale není tomu tak. A lidé kvůli tomu zbytečně trpí, někdy i roky a roky.
Připoutanost mění obyčejná životní zklamání a problémy v nepřekonatelné hory, protože prostě nefunguje.
Důvodem, proč Buddha varoval před utrpením, ve skutečnosti nebyl nějaký esoterický ultra duchovní důvod.
Bylo to velmi jednoduché:
Varoval před připoutaností a před tím, že způsobuje utrpení, protože připoutanost je založena na popírání.
A když popíráme realitu, stále nás tvrdě zasahuje.
Jak píše Barrie Davenport:
Viz_také: Proč je na mě moje přítelkyně tak zlá? 14 možných důvodů"Buddha učil, že 'kořenem utrpení je připoutanost', protože jedinou konstantou ve vesmíru je změna.
"A změna často znamená ztrátu."
Jednoduché, ale velmi pravdivé.
6) Připoutání je nevědecké
Připoutanost je také nevědecká. A ať už si o vědě myslíte cokoli, ignorování vědy může způsobit mnoho utrpení.
Pokud například ignorujete termodynamické zákony a dotknete se horkých kamen, popálíte se, ať už v to "věříte", nebo ne.
Naše kožní buňky se každých sedm let kompletně obnovují a to, kým jsme, se neustále mění.
Naše nervové procesy se také přizpůsobují a mění, což ukazuje, jak moc můžete pomoci přepojit své neurony, pokud se zbavíte připoutanosti.
Pro někoho může být děsivá logická skutečnost, že i my sami se fyzicky a psychicky měníme.
Může to však být také povzbuzující, protože opouštíte připoutanost ke statické představě o sobě samém nebo připoutanost k minulým, současným či budoucím životním podmínkám, které vám přinášejí naplnění nebo smysl života.
7) Připoutanost vše podmiňuje
Všechno se mění, dokonce i změna.
Když to však popíráte nebo se to snažíte přehlížet a zůstáváte připoutáni k tomu, co se mělo stát nebo by se mělo stát dál, kladete svému štěstí řadu podmínek.
Totéž platí i pro jiné oblasti, například pro lásku.
Pokud je vaše láska založena na náklonnosti, stává se velmi podmíněnou. Milujete tuto osobu, protože je vždy po ruce, nebo vždy ví, co má správně říct, nebo má s vámi trpělivost, když prožíváte různé věci.
Takže když přestanou být takoví, už je nebudete milovat? Nebo si budete přát, aby se vrátili k tomu, jací byli předtím, minimálně...
Připoutali jste se k určité verzi nebo způsobu, jakým je někdo jiný, a pak začnete nesmírně trpět, když se změní realita nebo vaše vnímání.
Je to recept na utrpení, rozchody a romantické zklamání.
Připoutanost podmiňuje všechno, dokonce i lásku. A to není dobrý stav mysli.
8) Připoutanost je neuspokojivá
Připoutání nejenže nefunguje, ale je velmi neuspokojivé.
Když jste k něčemu připoutáni, jste mu vydáni na milost a nemilost, ať už je tou "věcí" osoba, místo, zkušenost nebo životní stav.
Možná jste například připoutáni k myšlence být mladý a vypadat mladě.
Je to pochopitelné. Ale čím víc na tom lpíte, tím víc se čas neúprosně posouvá dál a zanechává vás frustrované a nespokojené.
Běžné bolesti a možná i smutek ze stárnutí nahradí skutečné utrpení, protože čas stárne proti vaší vůli.
To je právě ta věc s připoutaností:
Jak jsem řekl, je postaven na popírání.
Vše, co existuje, se mění, včetně vás. Nemůžeme na ničem z toho lpět, pokud nechceme ještě více trpět a být ještě více zklamáni zbytečnými způsoby.
9) Přílohy vystavují šeky, které nemohou být proplaceny.
Mnozí duchovní guruové a učitelé svépomoci nám říkají, že pokud si jen "vizualizujeme" lepší budoucnost a "zvýšíme své vibrace", přijde k nám život našich snů.
Problém je v tom, že čím více sníte o ideální budoucnosti a o tom, že dostanete vše, co chcete, tím více nakonec žijete v říši snů místo v realitě.
Horší je, že svůj život nakonec také založíte na myšlence, že budete naplněni, "až" dosáhnete cíle ABC nebo získáte cíl XYZ nebo potkáte paní Pravou atd.
Zapomeňte na to.
Pokud chcete přestat tolik trpět a najít konstruktivní způsoby duchovního života, které vás nenechají na holičkách, je třeba obrátit scénář.
Skutečná spiritualita není o tom být čistý, svatý a žít ve stavu blaženosti: je o realistickém a praktickém přístupu k životu, jak to učil šaman Rudá Iandé.
Jeho video o tom mě opravdu oslovilo a zjistil jsem, že mnoho duchovních myšlenek, které jsem vždycky tak nějak "předpokládal" jako pravdivé, je ve skutečnosti docela kontraproduktivních.
Pokud zjišťujete, že je těžké se k němu nepřipoutat a nevidíte skutečnou alternativu, opravdu doporučuji podívat se, co má na srdci.
Klikněte zde a podívejte se na bezplatné video a vyvraťte duchovní mýty, které jste si koupili za pravdu.
10) Připoutanost zkresluje vaše rozhodování
Rozhodování je těžké i pro toho nejchytřejšího člověka.
Jak máte vědět, co máte dělat a jaký bude výsledek vašich rozhodnutí?
Nejvíce, co můžete udělat, je snažit se co nejlépe zvážit všechna pro a proti a sladit svá rozhodnutí se svým životním cílem.
Když jste připoutáni k minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, nakonec děláte rozhodnutí, která jsou závislá na vnějších věcech, které nemůžete ovlivnit.
Někam se přestěhuješ, protože tam žije tvůj přítel a ty se upínáš k tomu, abyste zůstali spolu, i když nesnášíš místo, kde bydlí, a cítíš se osamělá pokaždé, když tam jedeš...
Rozhodnete se odmítnout práci, která vás velmi stresuje, protože vás k ní váže odpor k minulému zaměstnání, které vás přetěžovalo, a bojíte se, že tato práce bude dělat totéž.
Rozhodnete se s někým rozejít, protože jste se upnuli k představě ideálního partnera, o kterém jste vždycky snili, a ona vám prostě nevyhovuje.
Výsledek? Připoutanost pokřivila váš rozhodovací proces.
Možná, že přestěhovat se tam, kde bydlí tvůj přítel, odmítnout práci a rozejít se s dívkou jsou správná rozhodnutí.
Jde však o to, že vaše připoutanost v každém z těchto rozhodnutí výrazně narušila vaši schopnost řádně zvážit jiné faktory, které by mohly vést k jinému rozhodnutí.
To nás přivádí k dalšímu bodu...
11) Připoutanost vás uvězní v toxických vztazích
Bolest je součástí života a součástí růstu. Utrpení se však často odehrává v mysli a v emocích, na které se zaměřujeme nebo které posilujeme.
Připoutanost nás příliš často vede k tomu, že na sebe tlačíme, abychom zůstávali v toxických vztazích, které v nás vyvolávají to nejhorší nebo nás činí neschopnými a nešťastnými.
Náklonnost může být i k druhé osobě:
Cítíme se na nich závislí, nedokážeme bez nich žít, jsme bez nich fyzicky osamělí, nudíme se, když nejsou nablízku, a tak dále...
Nebo to může být k situaci:
Cítíme strach z toho, že budeme svobodní, že začneme znovu nebo že se nám nepodaří dosáhnout ideálu, který si představujeme jako šťastný dlouhodobý vztah.
Připoutanost nás nutí zůstat, někdy i dlouho za hranicí proveditelnosti, a obětovat vlastní tělesnou a duševní pohodu, abychom pokračovali v toxickém cyklu plném utrpení a zneužívání.
Tato připoutanost, která nás může uvěznit v toxických vztazích, nám bohužel často také brání v tom, abychom se posunuli dál a navázali vztahy, které by nás otevřely skutečně láskyplnějšímu způsobu vzájemných vztahů namísto spoluzávislosti.
12) Připoutanost je návyková
Problémem připoutanosti a jejího spojení s utrpením je, že nefunguje, popírá realitu a oslabuje nás a naši schopnost činit silná rozhodnutí.
Je to také návykové.
Čím více se upínáte k lidem, zážitkům a podmínkám, o kterých si myslíte, že by se měly, měly nebo mohly stát, abyste mohli žít a milovat, tím více se zaháníte do kouta.
Pak zjistíte, že začínáte přidávat ještě více podmínek, příloh a omezení.
Než se nadějete, jste trvale usazeni v malém rohu místnosti bez možnosti pohybu.
Jste tak připoutáni, že už nemáte žádnou volnou ruku nad svým životem a svými činy.
Klíčem k úspěchu je přerušit tato pouta a nechat nástavce ležet na zemi.
Můžete toho udělat mnohem víc.
Život s maximálním dopadem a minimálním egem
Již dříve jsem se zmínil o Lachlanově knize Skrytá tajemství buddhismu a o tom, jak překonat připoutanost.
Lachlan mluví zejména o tom, že je důležité jednat a ne se upínat k tomu, co by se mohlo stát, co by se mělo stát, co by se mohlo stát nebo co byste si přáli, aby se stalo.
Je to na vás.
Mít silné cíle a touhy je skvělé, ale spoléhat se na ně jako na vodítko vás nakonec zavede na scestí.
Realita je taková, jaká je, a vaše šance ji změnit spočívá ve vašich činech a rozhodnutích.
Připoutanost způsobuje utrpení a vrhá vás do koloběhu nespokojenosti.
Místo toho chcete:
Výsledky bez obíhání
Získat to, co chcete, je vlastně dobré.
Jsem jeho velkým fanouškem.
Ale to, že nedostanete to, co chcete, nebo to, co momentálně nemáte, může být také velmi užitečné.
Mnozí z největších sportovců si dokonce připisují roky neúspěchů a bojů za svůj konečný úspěch.
Dosažení výsledků znamená přestat se soustředit na výsledek a zaměřit se na proces.
Hraje se z lásky ke hře a ne jen kvůli závěrečnému bzučáku.
Do vztahu vstupujete proto, že někoho milujete a jste mu zavázáni, nikoli proto, že máte nějakou záruku, že spolu budete navždy.
Je to žít život a zhluboka dýchat právě teď, přestože zítra už tu možná nebudete.
Připoutanost je závislost a zoufalství: je to vydávání sebe a svého života na milost a nemilost vnějšímu světu a tomu, co se děje.
Osvobodit se od toho je síla a naplnění.